Rozlišení mezi do a does patří k základům anglické gramatiky. Na první pohled může působit jako drobný detail, ve skutečnosti však ovlivňuje otázky, zápory i význam celých vět v přítomném čase prostém. Jakmile student pochopí, proč se pomocné sloveso mění, snadněji zvládne také další pravidla spojená s třetí osobou jednotného čísla.

Do a does jsou dva tvary jednoho slovesa

Nejde o dvě úplně odlišná slovíčka. Do a does jsou tvary slovesa do, které se v přítomném čase přizpůsobují podmětu. Tvar do používáme u první a druhé osoby a u množného čísla. Tvar does patří ke třetí osobě jednotného čísla, tedy k zájmenům he, she a it.

Stejný princip se objevuje také u běžných významových sloves. U většiny sloves se ve třetí osobě přidává koncovka -s: work – works. Jestliže sloveso končí na písmeno o, obvykle se přidává -es: go – goes. U pomocného slovesa je výsledkem právě změna do – does.

Rozhodující není význam věty, ale osoba a číslo podmětu.

Kdy použít do a kdy does

Nejjednodušší je nejprve najít podmět věty. Pokud mluvíme o sobě, o člověku, kterému říkáme „ty“, nebo o více lidech či věcech, použijeme do. Týká se to zájmen I, you, we a they. U jednotlivých podstatných jmen, která nejsou označením mluvčího ani osloveného člověka, použijeme does.

  • do – I, you, we, they a všechna množná čísla, například people nebo dogs;
  • does – he, she, it a jednotlivá jména či označení, například Petr, my mother, the dog nebo the cinema.

Třetí osobou tedy není jen člověk mužského nebo ženského pohlaví. Patří sem také zvíře, předmět, místo, přírodní jev, pocit nebo barva. Podstatné jméno v jednotném čísle, které není I ani you, se ve většině běžných případů chová jako třetí osoba. Proto říkáme například The dog does…, My mother does… nebo Rain does….

Do a does v otázkách přítomného času

V otázkách v přítomném čase prostém stojí pomocné sloveso na začátku věty. Podmět následuje za ním a významové sloveso zůstává v základním tvaru. U zájmen I, you, we, they použijeme do, u he, she, it nebo jednotného podstatného jména použijeme does.

Správně tedy tvoříme otázky například takto: Do you like cats? znamená „Máš rád kočky?“ a Do we work in the office? se ptá, zda pracujeme v kanceláři. U třetí osoby řekneme Does Petr know this movie? nebo Does your mother work here?.

Častou chybou je ponechat koncovku -s také u významového slovesa. Po pomocném does však následuje vždy základní tvar: Does he work?, nikoli Does he works?. Koncovka třetí osoby se přesune do pomocného slovesa does, a proto se na hlavním slovese už neopakuje.

Pro přehledné procvičení této dvojice může posloužit i výukový materiál do does, který vysvětluje pravidlo na krátkých příkladech pro začátečníky a ověřuje jeho pochopení testovými úlohami.

Záporné věty ukazují pravidlo ještě zřetelněji

V záporu přidáváme za pomocné sloveso částici not. V běžné komunikaci se používají také zkrácené tvary don’t a doesn’t. U první, druhé a množného čísla tedy vzniká například I do not know, You don’t like cats nebo We do not work in the office.

U třetí osoby jednotného čísla použijeme does not, případně zkrácený tvar doesn’t: He doesn’t like cats, My mother doesn’t work in the office nebo It does not snow in Africa. I zde platí, že po doesn’t stojí základní tvar slovesa. Správně je She doesn’t play tennis, ne She doesn’t plays tennis.

Rozdíl mezi don’t a doesn’t proto není otázkou zdvořilosti ani významu slovesa. Rozhoduje výhradně podmět. Věta People do not work here používá do, protože people označuje množné číslo. Naproti tomu The man does not work here má does, protože the man je jedna osoba.

Na co si dát pozor u podstatných jmen

Studenti často vybírají pomocné sloveso podle toho, zda jde o člověka, zvíře nebo věc. To však není správné kritérium. Důležité je číslo. Jednotné číslo obvykle znamená třetí osobu a vyžaduje does; množné číslo vyžaduje do.

Porovnejme několik dvojic: The dog does not like rain, ale The dogs do not like rain. Podobně The apple does not look fresh, ale The apples do not look fresh. Změna jediného podstatného jména z jednotného na množné číslo proto mění také pomocné sloveso.

Stejný princip platí u vlastních jmen. Katty does not live here má tvar does, protože jde o jednu osobu. Pokud mluvíme o Katty a Petrovi společně, použijeme množné číslo: Katty and Petr do not live here. U slov jako happiness, light nebo red je třeba nejprve ověřit, zda ve větě skutečně fungují jako jednotné podstatné jméno; potom se obvykle chovají jako třetí osoba.

Významové sloveso po does zůstává beze změny

Jedno pravidlo odstraňuje většinu chyb: pokud se ve větě objeví does nebo doesn’t, další sloveso už nedostává koncovku -s ani -es. Tvar goes použijeme v kladné větě He goes to school. V otázce však řekneme Does he go to school? a v záporu He doesn’t go to school.

Totéž platí pro slovesa work, like, know nebo snow. Kladná věta může znít She works here, ale otázka bude Does she work here?. Základní tvar po pomocném slovese není výjimka, nýbrž pevná součást tvorby otázek a záporů v přítomném čase prostém.

Jak si pravidlo do does procvičit

Při učení je užitečné postupovat stále stejným způsobem. Nejprve určete podmět, potom zjistěte, zda je v jednotném nebo množném čísle, a teprve nakonec vyberte do nebo does. V otázce či záporu zároveň zkontrolujte, zda významové sloveso zůstalo v základním tvaru.

Výukový projekt Jazykologcz zaměřený na angličtinu pro začátečníky spojuje gramatická vysvětlení s testy, materiály ke stažení a videi. Právě krátké testy jsou vhodné pro ověření, zda student rozpozná třetí osobu i tehdy, když podmětem není zájmeno he, she nebo it. Pravidlo se tak procvičuje na jménech osob, zvířatech, věcech i jevech.

Stačí si zapamatovat jednoduché shrnutí: do patří k I, you, we, they a množnému číslu, zatímco does patří k he, she, it a jednotnému číslu. Jakmile se pomocné sloveso správně spojí s podmětem, otázky i záporné věty v přítomném čase prostém začnou být výrazně přehlednější.

0